CESTOVATELSKÝ DENÍK

Prolog

Odjíždíme kolem poledne po návratu z úřadu práce, kde jsem se právě zaregistrovala při změně zaměstnání. Rodiče se se mnou loučí s dojetím, tátovi se splnil sen, že se jeho dcera vydává na cestu jakou si přál celý život také zažít - na motorce, někam daleko a bude to dobrodrúžo.

Stroj

Motorku jsme navázali pár dní dopředu, nejedem na kufry, které jsou spíše maloobjemové a tak většina věcí, stan, karimatky, spacáky, oblečení, vařič a potraviny jsou navázány na nosiči vyrobeném na zakázku firmou RUGE Kralupy stylem popruhy ala Žlábek . Jedeme na klasickém motocyklu Harley Davidson Sportster 1200.

Přední guma vyměněna u přátel v servisu ve Zlíně, zadní odborně v Harley Davidson Ostrava a destičky vyměněny na zadní brzdě v Harley Davidson Praha. Na přední brzdě destičky ladí Jakub z Ruge a olej si v jeho garáži mění Radek sám. Navigaci Garmin z roku 2008, se kterou jsme jeli expedici do Maroka se nepodařilo plně zprovoznit, máme problém s dobíjením. Nicméně jako módní doplněk motocyklu to bereme s sebou, máme mapu taky v mobilu a na tabletu.

Lidé nám kladou na počátku cesty záludnou otázku: Kam jedete a na jak dlouho? Popravdě odpovídáme, že uvidíme a že cílem naší cesty je jet na pohodu, spát ve volné přírodě na divoko a zažít trošku dobrodružství a že máme čas 3 - 5 týdnů. A že možná budeme za týden zpátky jelikož počasí se horší a nevypadá to, že se v nejbližších pár týdnech zlepší. Mám trénink z pěších tůr z hor a tak se nepohodlí nebojím a ve svého řidiče motocyklu Radka jsem získala důvěru po prvních pár projetých zatáčkách u nás u Adamova, kde mne vytáhli rodiče poprvé s ním a skútrem na vyjížďku. Pak ještě jedna jízda do Prahy, Radek jezdí s rozmyslem a má zkušenosti z předchozích expedic s vozíčkáři a tak s klidem sedám na motocykl a vyrážíme směr jih.

Při počátečním plánování jsme si dali za cíl Řecko když to dobře pojede přes Itálii a zpátky přes Balkán, trasu budeme vybírat podle počasí a pěkných míst na trase. Naše vůbec první kilometry nás odkloní cestou na jihozápad kde se budeme účastnit motorkářské benefice.

Tak a můžeme jet.

1.den - čtvrtek 2.5.2019

Adamov Zwettl Linz Laakirchen

Pěkné počasí , chladno, spíme u dálnice 320 km

Odjíždíme tedy 2.5. kolem poledne z Adamova u Brna směr Linec, před přejezdem hranic u Znojma si dáváme kafe na benzínce, sluníčko svítí a tak na rakouské straně navštěvujeme jezero, přehradu a jedeme dál po klikatých silničkách. Projíždíme kolem Zwettlu, který je partnerským kostelem Adamovského s Pramenem, který vynalezl můj táta. Prohlídka kláštera byla super, vůbec jich asi pár navštívíme jestli dojedeme do Řecka, jedním z cílů jsou také kláštery Meteora z filmu Ukradli torzo Jupitera a italské památky.

Ještě budeme vzpomínat na dobu, kdy u Zwettlu svítilo sluníčko. V klášteře bylo jen pár lidiček, žádné autobusy, ale dle množství parkovišť to tak obvyklé není. Vyfotila jsem se u vnitřní kašny, dál ke kostelu nejdeme, museli bychom obejít celý klášter. U přehrady, kterou jsme obdivovali z kraje našeho putování, ještě svítilo sluníčko, my nadšení a odpočatí. Tady by byla krásná turistická dovolená s ubytkem v kempu.

Do Lince jedeme po lokálních silničkách s kvalitním povrchem, zatáček milion , v podvečer projíždíme kolem Šumavy po rakouské straně, u Lince kupujeme dálniční známku a jedeme dál po dálnici. Tma nás zastihla na dálnici a tak si dáváme kafe u benzínky a vybíráme místečko ke spaní, u dálnice je lesík a vede k němu přístupová cestička kolem pole a jelikož je skoro tma a vypadá to na brzkou spršku, rozhodujeme se rychle a stavíme stan. První den bylo krásně i když teploty spíše podzimní, nadšení že jsme na cestě bylo skvělé. Nicméně déšť, který začal krátce po postavení stanu bude po delším dobu naším společníkem.

První noc na divoko se vydařila, klid , nikde nikdo, špunty v uších. Lesík u pole krytý od dálnice. Pár lesíků ještě bude. První balení stanu a veškeré výbavy a připevňování na moto. Ještě je to sranda, bude hůř, doufám,že co nejpozději. Radek připevňuje všechno pomalu, ale pečlivě a drží to perfektně. Časem budeme zkoušet různé varianty, zatím to jde - v tašce spacáky a boty, oblečení částečně v boxech. Dobité mobily, dobrý signál, jede se. Už na začátku cesty jsme si dohodli, že budu mít na starosti navigaci, že je to lepší když mluví dámským hlasem než hlasem pana herce Lišky a tak jen vždy dohodneme cílovou destinaci kudy chceme jet a Radek mne nechává navigovat. Máme otevřené přilby a mne baví mu do toho kecat... nejhorší ovšem bude, když vím přesně kam má jet, ale on se rozhoduje nejet podle navigace, ale podle svého úsudku. Ale já přesně vím kam má přeci jet!!

Cestopis v češtině na Issuu autor M.Svedinkova:

https://issuu.com/krieglerstm/docs/pelloponessos_easy_ride_1_full